JAN ČERNÝ, člen II. Ilegálního ÚV KSČ

Mladý Jan Černý již v pěti letech cvičil v místní Federaci dělnických tělovýchovných jednot a později v Jednotě proletářské tělovýchovy (JPT). V letech 1923 – 1926 vychodil tři třídy tehdejší měšťanské školy v Hodoníně, kde měl nepříjemnosti s učitelem Barvíkem pro své politické názory. Již jako zednický učeň byl funkcionářem v JPT. Jeho vrstevníci vzpomínají doposud na šestnáctiletého náčelníka, který obětavě pracoval v tělovýchově, v činnosti kulturní, ale hlavně politické. Jeho činnost se stále rozrůstala, takže brzy byl zvolen okresním náčelníkem. V roce 1929 byl povolán do Komsomolu v Hodoníně, kde byl funkcionářem až do září 1933.

Ačkoliv byl velmi zaneprázdněn svou funkcí v Hodoníně, nezapomínal na soudruhy z Moravské Nové Vsi. Pod jeho vedením stávkovali mladí dělníci v novoveských cihelnách. V únoru 1932, když vrcholila hospodářská krize a tisíce mladých lidí bylo bez práce, vedl „Pochod hladu“. Pro svou politickou činnost byl osmkrát zatčen. Četnictvo sledovalo každý pohyb tohoto obětavého pracovníka dělnické třídy a neušetřilo ani rodiče častých prohlídek. Proto se Jan formálně rozešel se svými rodiči a bydlil v Hodoníně u Františka Mráze. Často docházel i domů, ale tajně. Před narukováním byl odsouzen podle tehdejšího zákona na ochranu republiky na dvě léta do žaláře a měl si trest odpykat ve vojenském vězení v Terezíně a teprve potom konat vojenskou prezenční službu u 6. dělostřeleckého pluku v Brně. Jan však nechtěl sloužit buržoazii a v případě války hájit  její zájmy, proto, místo aby narukoval do Brna, odjel do Prahy, kde se ještě tři měsíce ilegálně zdržoval. Ústředí Komsomolu brzy poznalo schopnosti a oddanost mladého a nadšeného komunisty, a proto ho poslalo do leninské školy v Moskvě. Nikdo netušil, že se již do Moravské Nové Vsi nevrátí. Po dvou letech studia byl jako nejlepší žák odměněn krátkým pobytem na Krymu a návštěvou Dněprogresu. Na podzim roku 1935 se vrátil do Prahy pod jménem František Burda ze Zakarpatské Ukrajiny. V Praze se stal sekretářem pražského Komsomolu, za nějž mluvil na VII. Sjezdu KSČ.

Když vypukla občanská válka ve Španělsku, KSČ nelenila. Pověřila Jana Černého, aby organizoval československé dobrovolníky do Španělska. S nadšenými dobrovolníky přešel tajně hranice. Po příchodu do Španělska se stal politickým komisařem kulometné roty „Jana Žižky z Trocnova“, která byla součástí slovanského praporu „Dimitrov“. U města Belchite utrpěl těžký průstřel plic. Po částečném vyléčení byl pověřen stranickou prací ve štábu mezinárodních brigád. Když v březnu 1939 padl Madrid, ze tří tisíc dobrovolníků z ČSR přežila jenom jedna třetina španělskou válku. Jan Černý se naučil francouzsky (uměl již rusky a španělsky), a proto se mu bez pohromy podařilo přejít Francii, ale v Belgii byl r. 1940 Němci zatčen a odsouzen k smrti zastřelením. Rozsudek však nebyl vykonán, neboť v noci západní mocnosti bombardovaly město a vězňům se podařilo utéci. Dostal se až do Bruselu, kde se živil prodáváním ovoce. Při náboru pracovních sil se dostal do německého města Kasselu, kde stále přemýšlel, jak by se dostal do vlasti. Štěstí mu přálo. V Německu byl nedostatek potravin. Když slíbil německému inženýrovi, že přiveze potraviny z domova, dostal týdenní dovolenou a 17. Prosince 1940 se objevil v Praze.

Nezahálel. Již v lednu 1941 byl spolupracovníkem I. ilegálního ÚV KSČ a po únorovém zatčení I. ÚV vytvořil s Janem Zikou a Juliem Fučíkem II. Ilegální ÚV KSČ. Pracoval pod různými jmény, např. Franta Richter, Miloš, Karel, Jaroslav. Nezapomněl ani na svůj rodný kraj, s nímž navázal spojení prostřednictvím svého otce. Pobýval na různých místech: u Kulíků, u Brandů, u Dr. Gencera a u Procházků. Teprve za heydrichiády odešel z Prahy do Mnichova Hradiště k paní Ulbrichové. Stále toužil po Praze a ani události v Lidicích ho příliš nezdržely a vrátil se opět do Prahy. U Procházků byl 27. června 1942 dopaden gestapem. Prozradil ho Jan Pokorný, který po několikahodinovém výslechu podlehl panice. Jan Černý byl konfrontován i s Juliem Fučíkem, ale odmítl vypovídat. Jeho staré zranění ze Španělska ho uchránilo od dlouhých muk a brzy omdlel. Není třeba upozorňovat, jak se díval na Jana Černého Julius Fučík, neboť téměř všichni lidé znají Fučíkovu „Reportáž psanou na oprátce“.

Jan Černý byl vězněn na Pankráci, ale nic neprozradil. Byl přesvědčen, že kdo chce svobodu, ten musí – je – li třeba – pro ni i život obětovat. Janu Černému nikdy nešlo o to, aby zachránil sebe, on viděl dál, a pokud zachraňoval, zachraňoval druhé. Když gestapo vidělo, že s ním nic nesvede, odvezla ho 16. dubna 1943 do Terezína a odtud do káznice „Golnova“. U soudu v Berlíně byl odsouzen k smrti, ale aby byl trest krutější, byl ještě tři měsíce vězněn v Plötzensee. Dne 2. května 1944 byl popraven v Brandenburgu.

Teprve po osvobození přivezla Emilie Pikhartová rodičům urnu s popelem do Moravské Nové Vsi. Krátce po převratu byl udělen Janu Černému, plukovníku Rudé armády, válečný kříž a 2. Října 1949 prezidentem Gottwaldem řád Bílého lva – hvězda I. stupně in memoriam.

Pamětní deska je v Moravské Nové Vsi.

 Leopold Bušek

Podle Sborníku příspěvků k regionálnímu poznání brněnského kraje 1/1959 vydaném Krajským nakladatelstvím a Krajským pedagogickým ústavem v Brně.

1. Máje 2011 památku komunisty Jana Černého uctila i naše Dělnická komunistická organizace položením květin a minutou ticha.


Comments are closed.


Website Design by Falling Up Media
Tradiční český výrobce sportovní výživy Promil